Dnešní povídání voní jehličím, sluncem, ale i přírodou v dešti... Nejen tohle provází děti, které navštěvují lesní klub či lesní školu HraLES v Ploužnici (u Lomnice nad Popelkou). Děti se tu učí a vyrůstají v těsném propojení s přírodou, ale také s důrazem na vztahy, emoce, samostatnost a společné objevování světa. Jak to v takovém lesním vzdělávacím zařízení chodí, jsme se ptali hlavní koordinátorky Kláry Palíškové.
Kláro, hned na začátek bych ráda uvedla, že v pondělí 30. března se v HraLESe koná den otevřených dveří. Takže to, o čem si čtenáři v našem rozhovoru přečtou, mohou velmi brzy zažít na vlastní kůži přímo u vás. Na co se můžou návštěvníci těšit?
30. března od 15:30 pořádáme Den otevřených dveří v naší lesní škole pro děti od 6 let. Pokud máte mladší děti, můžete se k nám přijít podívat i 14. dubna na Den otevřených dveří lesního klubu pro děti od 3 do 7 let.
Návštěvníci se u nás mohou těšit hlavně na setkání s našimi průvodci a na všemi opěvovanou atmosféru místa. Naše jurta stojí na louce obklopené stromy, máme ovocný sad s potůčkem a výhled na Krkonoše. Pro děti bude připravený hravý program, zatímco s rodiči si popovídáme o tom, jak škola funguje. Přiblížíme, jak u nás probíhá výuka nebo jak probíhá den. Ukážeme také, kam směřujeme, představíme naši vizi plnohodnotné školy až do 9. třídy i plány na rozvoj zázemí. A samozřejmě bude dost prostoru na všechny otázky.
Teď se prosím pojďme trochu vrátit v čase. Povyprávíš nám, kdy vlastně HraLES v Ploužnici vznikl, čí to byl nápad a co bylo hlavní motivací?
Lesní klub byl otevřen v září 2021, v roce 2024 k němu přibyla i lesní škola.
Já i Marie Lejčková jsme se přestěhovaly z Prahy, kde jsme sledovaly lesní kluby, a když jsme zjistily, že v našem okolí nic podobného není, rozhodly jsme se vytvořit vlastní.
Jak děti rostly, začala se objevovat potřeba pokračovat dál směrem ke škole. Poté, co jsme potkaly Evu Dolečkovou, naši vysněnou průvodkyni, bylo jasné, že musíme tento potenciál proměnit v realitu.
Vidím velký smysl v tom, podílet se na vzniku a fungování takového místa. Je v tom možná trochu nostalgická touha po časech minulých, kdy děti trávily celé dny venku v reálném světě. Připadá mi to jako ten nejpřirozenější způsob, jak se dítě může rozvíjet. Koncept lesních školek a přírodní pedagogiky je mi velmi blízký.
Ráda vzpomínám, jak jsme s rodiči trávili hodně času venku, a chci dětem zprostředkovat podobný kontakt s přírodou, ke kterému se budou moci vracet celý život. Když je toho na mě hodně, vyrazím někam na výlet, ideálně do hor. Těžká hlava se vyčistí, problémy vidím najednou s nadhledem a často se ukáže cesta, jak je řešit.
Dokážu si představit, že od myšlenky a nadšení vedla k realizaci klikatá cesta. Co vám dalo nejvíce zabrat? A bylo něco, co vás naopak příjemně překvapilo a dodalo sílu?
Náročné byly hlavně první roky fungování klubu. První rok k nám docházelo jen pár dětí, asi pět, a zároveň se nám hodně střídali průvodci, nikdo u nás dlouho nevydržel. Slýchali jsme od okolí, že je to na malém městě spíše bláznovství. Byly chvíle, kdy jsme se museli navzájem znovu a znovu ujišťovat v tom, že to má smysl. Průběžně jsme si kladli otázku, jestli je projekt vůbec životaschopný. Dnes už víme, že vytrvat stálo za to. Projekt se postupně stabilizoval a přidali se k nám další lidé, kteří v něm vidí stejný smysl jako my.
Začínali jsme doslova na zelené louce, kde stála jen maringotka původně sloužící jako včelín. Tu jsme zrekonstruovali a první rok v ní fungovali. Postupně se nám pak podařilo vybudovat další zázemí.
Velkou oporou nám po celou dobu byly děti. Jejich radost z pobytu venku a z toho, co zažívají, nám vracela energii jít dál. Hodně pro nás znamená i zpětná vazba od rodičů. A vždycky mě potěší, když se někdo z nich zapojí a s něčím pomůže. V tu chvíli je vidět, že to, co děláme, dává smysl i ostatním.
Co považuješ obecně za největší přínos „lesního vzdělávání“?
Největší přínos přírodní pedagogiky vidím v tom, že vrací učení do přirozeného kontextu života dítěte – propojuje hlavu, tělo, emoce i vztahy. Nevěřím, že všechny děti potřebují sedět v lavicích a vyplňovat učebnice odtržené od reality. U nás se učí venku, prožitkem a vlastním tempem. Přínos není jen ve vědomostech. Je také v tom, že se děti učí vnímat svět kolem sebe svými smysly a řešit problémy vlastními silami. Každý den přináší výzvy, které rozvíjejí odvahu, samostatnost a schopnost spolupracovat. Trávit čas venku pomáhá dětem vytvořit si vztah k prostředí kolem sebe a pocit, že tam patří – základ pro budoucí odpovědné chování k přírodě.
Den otevřených dveří nepořádáte poprvé. Co nejčastěji zajímá rodiče, kteří se k vám přijdou podívat a zvažují pro své děti tuto „lesní alternativu“?
Rodiče se nejčastěji ptají, jestli se děti naučí to, co mají. Ujišťujeme je, že se učíme podle RVP (Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání) stejně jako běžné školy, jen jinou formou. Učivo dáváme víc do souvislostí a do praxe, takže mu děti často rozumí lépe než při učení nazpaměť.
Rodiče hodně zajímá také fungování v nepříznivém počasí. Vysvětlujeme, že venku jsme často, ale ne za každou cenu. Máme zázemí a podle podmínek kombinujeme pobyt venku s aktivitami uvnitř. Často řeší i to, jestli je tento typ školy vhodný právě pro jejich dítě. Naší výhodou je právě to, že díky menší skupině a individuálnímu přístupu máme prostor hledat cestu pro každého.
Objevují se i obavy, jestli není prostředí příliš volné. Vysvětlujeme, že máme jasná pravidla a hranice, bez kterých by to nefungovalo. Děti je navíc spoluvytvářejí a chápou jejich smysl, takže je i lépe přijímají. Vedeme je k odpovědnosti, nejen k poslušnosti.
Na webu píšete, že je pro vás důležitý soulad očekávání rodičů s filozofií HraLESa. Podle čeho poznáte, že si s nějakou rodinou sednete? A stává se, že někdy cítíte, že pro někoho HraLES nebude tou správnou cestou?
To, jestli jsme s rodinou v souladu, většinou poznáme během osobního setkání a rozhovoru. Všímáme si hlavně toho, jak rodiče přemýšlejí o vzdělávání a o dítěti samotném. Jestli hledají jen jinou formu školy, nebo jestli jsou pro ně důležité i hodnoty, ze kterých vycházíme. Důležité pro nás je také to, jestli jsou otevření vzájemné komunikaci a vnímají vzdělávání jako společnou cestu.
Na začátku jsi zmínila, že váš lesní klub je pro děti od 3 do 7 let a škola pro děti od 6 let. Jak je to s rozdělením do tříd?
V současnosti školu navštěvují děti od první do čtvrté třídy a postupně chceme růst až do deváté třídy. Škola je koncipovaná do tří trojročí – tedy věkově smíšených skupin, kde jsou společně děti z 1.–3., 4.–6. a 7.–9. třídy. Věkově smíšené třídy přirozeně podporují spolupráci, kdy se mladší děti učí od starších a starší si upevňují své znalosti tím, že pomáhají ostatním. Díky tomu se může každé dítě učit vlastním tempem – pokud je napřed, přirozeně se zapojuje do aktivit se staršími, a pokud potřebuje více času, může se přidat k mladším. Trojročí jsou průchozí – to znamená, že pokud je například třeťák napřed a potřebuje větší výzvy, může se plynule zapojit do druhého trojročí. V každém trojročí je maximálně 16 dětí na dva průvodce, což nám umožňuje zachovat individuální přístup a zároveň budovat blízké a respektující vztahy s každým dítětem.
Co je pro vás podstatné, když chce někdo být v HraLESe průvodkyní či průvodcem? Kolik jich nyní máte? Pokud by se o to někdo zajímal, na koho se má obrátit a co by měl očekávat?
V klubu máme tři průvodce, dvě ženy a jednoho muže. Ve škole je jedna hlavní průvodkyně a u ní se střídají další, kteří se věnují specializovaným oblastem, jako je angličtina, pracovní vyučování, ruční práce, hudba nebo dramatická výchova.
Protože se škola postupně rozrůstá, nové průvodce stále hledáme. Zájemci se nám mohou ozvat přes kontakt uvedený na webu, poslat životopis a motivační dopis. Následuje osobní setkání a zkušební den přímo v HraLESe, kde si obě strany mohou vyzkoušet, jestli si vzájemně sednou.
Důležité pro nás je, aby měl člověk blízký vztah k dětem i k přírodě a zájem o alternativní vzdělávání. Potřebná je schopnost vést skupinu dětí, zodpovědnost a určitá odolnost. Zásadní je pro nás respektující a partnerský přístup k dětem. Pedagogické vzdělání a zkušenosti s prací s dětmi jsou důležité, ale stejně důležitý je pro nás i soulad s naší koncepcí.
Když si člověk prohlíží fotky z vašich akcí, působí to až kouzelně. Akce jako masopust či vynášení Morany, kde jsou přítomny krásné kostýmy a masky, výuka venku za sluníčka i ve sněhu, ale i krásně adventně vyzdobený interiér jurty… Jak se vám daří tohle všechno realizovat? Zapojují se i rodiče?
Slavení svátků a tradic je přirozenou součástí naší pedagogické koncepce. Průvodce vybíráme tak, aby byli v souladu s našimi principy, a aby jim bylo blízké i pečování o prostředí, ve kterém děti tráví čas. Právě díky tomu vzniká atmosféra, která je z fotek tak silně cítit. Velkou roli hraje i to, že dokážou připravit smysluplné a zároveň hravé aktivity venku v každém ročním období. Důležitou součástí jsou i rodiče, kteří se do příprav i samotného slavení často zapojují. Je pro nás cenné patřit do komunity, kde lidé společně vytváří zážitky pro své děti.
Každodenní pobyt dětí venku v takovém rozsahu nejspíš přináší i situace, které můžou být náročné a v klasické školce nebo škole nenastávají. Vybavíš si něco takového?
Rádi dětem předáváme zkušenost, že v lese je to krásné, i když prší – příroda více voní a je barevnější, zvuk dešťových kapek je uklidňující. Když prší, jdeme na výpravu a postavíme z velké plachty přístřešek, pod kterým svačíme a užíváme si hravé aktivity. Vzpomínám na situaci, kdy jedné holčičce byla zima na ruce a její kamarádi vymýšleli, jak jí pomoci. Nakonec jsme rozdělali oheň a kamarádi jí půjčili svetr a rukavice. Na chvíli jsme se ocitli mimo komfortní zónu a jejím překonáním jsme posílili odolnost a zapracovali na tmelení kolektivu.
Teď jedna praktická otázka: Jak je vlastně HraLES financován? Jak to funguje, když nejde o klasické školní zařízení?
Provoz je financován především z příspěvků rodičů. Zázemí se povedlo vybudovat díky podpoře z grantů, dotací a různých nadací, finance získáváme také formou fundraisingu a crowdfundingových kampaní.
Lesních školek, škol či klubů vzniklo v České republice za poslední roky docela hodně – jsou nějak propojené? Máte možnost vyměňovat si zkušenosti nebo pořádat nějaké akce společně?
Jsme členy Asociace lesních mateřských škol, která nám poskytuje mentoring, školení a vícedenní soustředění. To byla obrovská podpora při zakládání klubu a pomáhá nám stále zlepšovat naše služby. Letos jsme navíc získali Certifikát kvality podle Standardů kvality. První LMŠ začaly vznikat už před dvaceti lety. Situace lesních škol je odlišná. První v ČR vznikla v roce 2018. Lesní školy ale u nás zatím nejsou legislativně ani organizačně ukotvené a nemají žádnou zastřešující organizaci. Jejich počet však postupně roste a očekávám, že se bude vyvíjet podobně jako u lesních školek. Kdo ví, možná se budeme podílet i na vzniku asociace lesních základních škol.
To by bylo skvělé – držím palce! Ještě by mě zajímalo: Jaké to je, když se teď ohlédneš zpět? Je něco, co bys s nynějšími zkušenostmi poradila těm nadšencům, kteří se do HraLESa tehdy před 5 lety pustili?
My jsme měli velké štěstí. U zrodu stála Marie, která je profesí ekonomka a měla zkušenosti z koordinace v neziskovém sektoru. Díky tomu jsme měli hned od začátku věci dobře nastavené i po praktické a právní stránce.
Co by sis teď pro HraLES nejvíce přála?
Pro HraLES si přeju, aby přicházeli noví rodiče, kteří mají odvahu a chuť jít cestou, která není tou nejjednodušší volbou.
Klub je už stabilní a dobře funguje, škola je teprve na začátku své cesty. Přeju jí, aby se postupně stala skvělou a žádanou institucí. Věřím, že s naším týmem lidí, kteří sdílejí stejnou vizi, se nám to podaří. Každý nový zdroj finanční podpory nás posune o krok blíž k plné realizaci našich snů.
Máte teď nějaké konkrétní plány do budoucna? Chystáte něco nového?
Příští rok už budou děti ve škole rozdělené do dvou trojročí, a proto připravujeme nové školní zázemí, které postupně doplní naši současnou jurtu. Bude to dřevostavba s velkými okny, prosluněná a příjemná, a už se moc těším, jak se v ní bude dětem dobře učit.
To je velký a krásný krok. Přeju, ať se vám daří se stavbou i v dalším rozvoji HraLESa a moc děkuji za rozhovor.
Pokud jsou vám principy přírodního vzdělávání blízké a máte chuť podpořit HraLES, můžete poslat finanční dar na účet spolku: 279587610/0600.
Další informace a kontakty na lesní klub a lesní školu HraLES naleznete na webu https://hrales.cz/ nebo na Facebooku: https://bit.ly/4t8qdNE.
Rozhovor s Klárou Palíškovou vedla za Nadační Fond Společně Dál Hanka Dobiášová