V RYTMU SRDCE: KDYŽ HUDBA POMÁHÁ TĚLU I DUŠI

Jak vznikla spolupráce s organizací Apropo? Měla jsi už předtím zkušenosti s muzikoterapií pro děti s postižením?

Před asi 12 lety mě oslovila ředitelka Apropa Jitka Králová a já jsem byla ráda, že mohu svou zkušenost rozšířit o klienty s kombinovanými vadami. Nejdříve jsem vedla aktivní skupinovou muzikoterapii, pak jsem nabídku rozšířila o pasivní formu a dnes se věnuji některým klientům i individuálně.

Jak si v praxi můžeme představit aktivní a pasivní formu muzikoterapie? A jak vypadá tvá běžná návštěva v Apropu? 

Přijedu před stacionář autem, ověsím se nástroji a jdu se připravit. Při pasivní muzikoterapii klienti leží a já hodinu hraji a zpívám. Většina klientů se uvolní, prohloubí se jim dech. Mají rádi, když nad jejich těly hraji na tibetskou mísu. Zvukové vibrace jim procházejí tělem a oni tak mají možnost jej více vnímat.

Při aktivní muzikoterapii hrajeme na jednoduché nástroje a užíváme si radost ze společné hry, rytmu a zpěvu. Během hraní aktivujeme jemnou motoriku, uvolňujeme páteř do jemného pohybu, otevíráme hrudník a prohlubujeme svůj dech. U většiny klientů má aktivní muzikoterapie vliv na jejich pohybové možnosti. 

Je nějaký zážitek nebo situace, které na tebe silně zapůsobily a utkvěly ti v paměti?

Silným zážitkem jsou pro mě vždy „malé velké“ věci – změna výrazu tváře, pohyb tam, kde by ho nikdo nečekal, uvolnění nějaké spazmy či křeče… Jednou na mě v domově seniorů promluvila paní, která vždy mlčela. Přítomná sestra mi řekla, že netušila, že paní dokáže takto mluvit. Bylo to okénko radosti, kdy se paní na chvíli vrátily její kognitivní funkce.

To muselo zahřát u srdce... Některé dopady, jako například uvolnění nebo změna výrazu v obličeji, si možná lidi ani neuvědomí. Setkáváš se i s tím, že klienti naopak sami vyjádří, jakou změnu po muzikoterapii pociťují?

V domovech seniorů se na mě opravdu těší. Jedna paní mi říkala, že na mých hodinách má pocit, že žije. U klientů s kombinovanými vadami bývá obtížné verbalizovat své pocity, ale mám klientku, která mi při setkání radostně ukazuje své nové dovednosti, třeba v oblasti pískání na koncovku (jednoduchá píšťala). Pro ni byla změna i to, že nástroj dokázala uchopit sama a nepotřebuje asistentku na to, aby si zapískala.

To jsou krásné příklady toho, jaký dopad mají tvé návštěvy a že se lidé s postižením mohou při vhodných aktivitách ve svých dovednostech či prožitcích posouvat. 

Koncem loňského roku měla obrovský úspěch benefiční akce Apropa Normální život s postižením. Součástí byla divadelní hra, kterou před nedávnem viděli i žáci jičínských základních škol. Jak jsi v tom byla zapojená? 

Benefice Apropa se koná každý rok a pokaždé je jiná, vždy otevírá nějaké téma dotýkající se života našich klientů a jejich rodin. V roce 2025 Apropo požádalo rodiny klientů, zda by se podělily o své příběhy. Profesionální novináři tyto příběhy sepsali do časopisu Postižiny a na benefici našly čtyři příběhy divadelní podobu. V den akce jsem si s klienty zahrála kamelota prodávajícího časopis. 

Se svým „hudebním arzenálem“ docházíš i k seniorům. Jak to probíhá s nimi? Liší se tyto návštěvy nějak zásadně od těch u dětí? 

Každá věková skupina má jiné potřeby. Když jsem přišla poprvé do domova seniorů, těšila jsem se, jak budeme hrát na tibetské misky a relaxovat. Vůbec mi nedošlo, že odpočinku mají po celý den mnoho, a mé hodiny se proměnily v radostné bubnování. Děti jemně vedu k soustředění a k vnímání svého místa ve skupině. Co ale mají všechny skupiny společné, je radost ze společné hry, práce s dechem, stimulace jemné motoriky a koordinace pohybů.

Co když někdo bojuje se studem z hlasového projevu nebo říká, že nezpívá? Jak s tím pracuješ?

Asi nemám úplně jednoduchou odpověď. Každý má svou cestu. Obecný princip, který uplatňuji, je velká laskavost, trpělivost a respekt. Hledám cestu přes běžné zvuky, ozvučený dech, vzdychání a také mi pomáhají představy, obrazotvornost.

Co ti tvá práce za ta léta přinesla? Přichází časem nějaká uvědomění, pocity či poznatky, o které by ses ráda podělila?

Důležitou linkou mé práce je hledání autentického projevu, čisté tvorby z potřeby sebevyjádření. Svým hlasem a společnou hrou se můžeme dotknout něčeho velmi intimního v nás, slyšíme to a můžeme to sdílet. Přináší to klid a pocit, že jsem součástí společenství.

Jak zvládáš náročné aspekty své práce? Co je pro tebe největší výzvou?

To, co dělám, mě velmi baví a přináší mi radost. Ale je to také fyzicky a psychicky náročné. Mojí výzvou je hlídat si množství práce a udržovat své tělo ve fyzické formě.

Existuje nějaký mýtus o hlase či muzikoterapii, který bys ráda uvedla na pravou míru?

Mýtus, že muzikoterapie je jen pro ty, kteří mají hudební sluch a umí zpívat či na něco hrát. Přitom všichni žijeme v rytmu svého srdce, v rytmu svého dechu… Všichni jsme museli zpívat, abychom se naučili mluvit. Náš hlas vytváří vibrace, které jsou pro naše tělo pečující…

Všichni jsme museli zpívat, abychom se naučili mluvit? Jak je to propojené?

Po narození (vlastně už v děloze) poznáváme svět i pomocí zvuků a melodií, které nás obklopují a které vydáváme. To, jak matka mluví, vnímá dítě zpočátku spíše jako vibraci a melodii… Dítě na to odpovídá po svém a společně si tak vytvářejí svůj svět melodií a komunikace – zpívají. Časem získávají jednotlivé melodie tvar slova. Abychom mohli plynule mluvit ve větách a tvořit významové celky, museli jsme předtím zpívat a vnímat melodii řeči. Zpěv tedy vývojově předchází řeč.

Říkám si, jaký dopad asi má, když člověk přijde o hlas. Myslíš, že když se někdo nemůže projevit pomocí hlasu, existuje nějaký způsob, jak ten prožitek nahradit? A teď nemyslím třeba psaní, které může předat obsah sdělení v podobě slov. 

Hlas je sám o sobě sdělný, jeho sdělení bývají někdy přesnější než slova. Určitě znáš situaci, že ti osoba blízká říká, že se nic neděje a ty přesně víš, že to tak není.

Hlas je pohyb. Naše tělo může při tanci zpívat a náš hlas může tančit. Můžeme malovat hlasem a naše tahy štětcem mohou znít jako hudební skladba.

Přijít o hlas je jako přijít o část těla – můžeš žít dál, ale tvůj život je složitější.

Jak tě mohou lidé v případě zájmu kontaktovat?

Mohou mi napsat na mail ladkadlouha@gmail.com, nebo použít kontakty uvedené na webu www.ladkadlouha.cz.

Laďko, moc děkuji za nahlédnutí do světa léčivých zvuků a přeji ti spoustu krásných a naplňujících zážitků nejen s hlasem.  

Pokud vás muzikoterapie v podání Laďky Dlouhé oslovuje a máte chuť podpořit pozitivní dopad, který mají její návštěvy na ty nejzranitelnější členy naší společnosti, můžete zaslat svůj dar na účet č. 2700451784/2010.