Proč vyvěšovat ptačí budky, základní typy budek, jak na vyvěšování a komu budky nakonec pomohou.
Ptačí budky nejsou jen hezkým doplňkem zahrad nebo lesů. V dnešní krajině jsou často nezbytnou náhradou přirozených dutin, kterých ubývá spolu se starými stromy. Právě proto má vyvěšování budek smysl – pomáhá ptákům přežít a úspěšně hnízdit tam, kde by jinak neměli šanci.
Proč ptáci budky potřebují
Mnoho druhů ptáků hnízdí výhradně v dutinách, ale duté stromy z krajiny mizí – lesy jsou hospodářsky obhospodařované, parky „uklizené“ a bezpečnostní zásahy často znamenají odstranění starých stromů. A ptáci jako sýkorky, brhlíci, lejsci nebo rehci si dutiny sami vytvořit neumí.
Správně vyvěšená budka poskytuje ptákům zejména bezpečné místo pro hnízdění, ochranu před nepříznivým počasím, možnost nocování v zimním období a samozřejmě mnohem větší šanci vyvést mláďata.
Zároveň ptáci přirozeně regulují hmyz a drobné škůdce. Budka je tak pomocí ptákům i zahradám a krajině zároveň.
Kdy budky věšet
Nejvhodnější doba pro vyvěšování ptačích budek je podzim a zima. Budky mají čas tzv. „zestárnout“, splynout s okolím a ptáci si je mohou zapamatovat ještě před jarním hnízděním. Navíc je často využívají jako zimní úkryt.
Pokud budky věšíte až v zimě nebo brzy na jaře (leden–březen), stále je velká šance, že budou obsazeny. Zejména předjarní vyvěšování budek dává šanci zejména těm ptákům, kteří se teprve vracejí ze svých zimovišť. Ani pozdější instalace však není zbytečná – některé druhy ptáků hnízdí opakovaně nebo podstatně později.
Kam a jak budky umístit
Základní pravidla jsou jednoduchá, ale důležitá:
- Výška: pro malé pěvce obvykle 2–3 metry nad zemí, pro sovy a dravce výrazně výš.
- Orientace: ideálně východ až jihovýchod, aby budka nebyla vystavena prudkému dešti a přehřívání.
- Klid: při vyvěšování budek se vyhněte hlavně rušným místům, frekventovaným cestám a místům s častý pohybem lidí.
- Bezpečí: volný přístup k vletovému otvoru, žádné větve těsně před budkou, ochrana před predátory.
Budky stejného typu nevěšte těsně vedle sebe – většina ptáků si brání své teritorium. Rozestup alespoň 15–20 metrů je ideální.
Jaké typy ptačích budek existují
Ne všechny ptačí budky jsou stejné. Mezi základní typy patří:
- Sýkorníky – nejčastější typ budek s kruhovým otvorem (nejčastěji 30–32 mm), který však rozhodně není jen pro sýkorky. Kromě sýkorky koňadry, modřinky nebo parukářky, může mezi obvyklé obyvatele patřit i vrabec polní, rehek zahradní či brhlík lesní. Z méně obvyklých druhů to pak to může být třeba lejsek černohlavý či bělokrký. Pokud budete vyrábět budku sami, můžete ji udělat o něco vyšší než se obvykle uvádí. Vletový otvor by mohl být až 15-20 cm ode dna budky. Ptáci si do budky při stavbě hnízda natahají celkem hodně materiálu a hnízdo je tak asi až 10 cm nade dnem. Významným protipredačním opatřením je pak oplechování vletového otvoru, hlavně jako ochrana proti strakapoudům.
- Špačníky – o poznání větší budky než sýkorníky, s větším vletovým otvorem (50mm), určené hlavně pro špačka obecného. Přestože se špačci na podzim rádi houfují a hledají společně potravu, což je mnohy nepříjemné pro všechny pěstitele ovoce. Během hnízdění preferují potravu živočišnou ve formě hmyzu a bezobratlých. Opět platí - ideálně přidat i oplechování vletového otvoru a samotný otvor udělat minimálně 20 cm nade dnem. Budku pak vyvěšovat do hlubokého stínu jak prevenci před přehřátím.
- Polobudky – otevřenější typ budky vhodný zejména pro rehky, konipasy nebo lejsky šedé. Cílíte-li na rehka nebo konipasy, je vhodné umisťovat výhradně na budovy pod okraj střech. Polobudky pro lejska šedého se pak umisťují na okraji světlých příp. řídkých lesů.
- Velké budky – jsou pak určeny pro sovy (kalouse, puštíky) nebo dravce (zejména poštolky), často s otevřenou čelní stranou.
Rozměry a typ budek vždy určují, kdo se v nich může usídlit – univerzální řešení neexistuje.
Zkušenost z našeho „budkaření“
V minulých týdnech jsme se do pomoci ptákům pustili naplno a kromě čištění starších budek jsme v lesích okolo Poděbrad vyvěsili i dalších dvacet budek nových. Nešlo jen o klasické sýkorníky, ale také o větší budky pro kalouse, puštíky a poštolky. U všech zmíněných je důležité, aby měli ptáci k budkám vždy volný přílet. Navíc, poštolky ani sovy si svá hnízda nevystýlají, takže je nutné na dno každé z budek umístit dostatečnou vrstvu výstelky ze slámy, dřevní hmoty, hoblin nebo suchého starého listí. Jednou za rok pak bude potřeba stav budek zkontrolovat a u větších budek vrstvu výstelky případně doplnit.
U vyvěšování větší budek do výšek nad 5 metrů doporučujeme dbát maximální opatrnosti. Při vlastní instalaci pak používat opravdu kvalitní a vyzkoušené zařízení a to nejen kvalitní žebříky nebo štafle ale i např. sedák pro dvojí jištění a rozhodně tuto činnost nepodceňovat. Stačí malé zaváhání a celá akce může skončit neštěstím.
Samotné rozmístění budek jsme pak volili s ohledem na konkrétní prostředí, vždy však tak, aby budky nebyly vystaveny odpolednímu slunečnímu svitu a eliminovalo se tak případné přehřívání a riziko úhynu mláďat. Ideální je tedy orientovat budky na východ, případně do lehkého stínu ale zároveň tak, aby do nich pokud možno nepršelo a aby do nich měli ptáci volný přílet. Teď už tedy zbývá jen čekat, kdo si nové domovy vybere.
Jednoduché řešení pro živější krajinu
Vyvěšení ptačí budky je víceméně jednoduchý krok, nicméně s dlouhodobým a velmi konkrétním přínosem. Obsazení ptačí budky má mnohem širší význam než jen, že „se někde vylíhla ptačí mláďata“. Je to vlastně malý, ale důležitý dílek celé skládačky místní přírody.
Když ptáci budku přijmou a úspěšně v ní vyvedou mláďata, znamená to, že prostředí v okolí je pro ně dostatečně kvalitní. Jednak mají dostatek potravy, jednak se cítí relativně bezpečně, a navíc, našli vhodné místo k hnízdění, které by jinak v dané lokalitě chybělo (zejména tam, kde již nejsou staré stromy s dutinami).
Mláďata, která pak úspěšně vyletí z hnízd, zvyšují šanci, že se část z nich v budoucnu opět vrátí hnízdit do stejné oblasti. Tím se posiluje místní populace a snižuje riziko, že ptáci z konkrétní lokality zmizí nadobro.
Pravidelně obsazované budky podporují vznik stálé a zdravé populace ptactva, což má hned několik dalších efektů. Ptáci si oblast zapamatují jako „kvalitativně vhodnou“, nedochází zde k zásadnějším výkyvům v jejich počtech (např. takřka úplnému úbytku po špatném roce), a v neposlední řadě, nová populace je geneticky silnější, protože se do ní zapojují noví jedinci. Silná místní populace je také odolnější vůči některým přírodním změnám – například větším výkyvům počasí, suchu nebo horší sezóně s menším množstvím potravy.
Ptáci tak nejsou jen „obyvatelé budky“, ale stávají se aktivní součástí celého lokalního ekosystému. Krmí se hmyzem, čímž přirozeně regulují škůdce, roznášejí semena, čímž pomáhají obnově vegetace, a zároveň fungují jako indikátor zdravého prostředí (kde se daří ptákům, tam se obvykle dobře daří i jiným organismům).
Jedna obsazená budka tak může mít řetězový efekt na celé okolí — od stromů přes hmyz, vegetaci až po další živočichy, floru i faunu. Právě taková nenápadná, ale promyšlená pomoc má skutečný smysl.
Pokud chcete jít ale ještě dál, můžete ptákům pomoci nejen vlastní budkou, ale i podporou aktivit, které se ochraně přírody kolem nás věnují systematicky. I díky Vaší podpoře našemu Nadačnímu fondu Společně dál mohou podobné projekty vznikat, růst a přinášet další konkrétní výsledky.