V roce 2023 jsem strávila krásné červnové odpoledne v jedné zahradě. Nebyla to obyčejná zahrada – byla to růžová Stolístková zahrada. Nachází se v Bílých Karpatech a člověk z ní odchází oblažený po všech stránkách…
Dodnes si vybavuji, jak mě tam při prohlídce pohltila krásná atmosféra tvořená v úvodu zvuky křišťálových mís a v průběhu nádhernými vůněmi rozličných růží, do nichž se opíralo červnové slunce. V pozadí za růžovými keři se rýsovala krajina Bílých Karpat a já měla pocit, že jsem se na chvíli ocitla v jiném světě. Provázela nás Ludmila Prachařová, která zahradu založila a o růžích toho ví opravdu hodně.
Ten kraj jsem si zamilovala, vracím se tam každý rok a letos jsem se s paní Prachařovou sešla, abych se o ní a jejích růžích dozvěděla více.
Paní Prachařová, když člověk vstoupí do Vaší Stolístkové zahrady, má po chvíli pocit, že nepřišel jen „na růže“, ale tak trochu do jiného světa. Čím to je? Vytvářela jste zahradu s nějakým specifickým záměrem?
Když zahrada začala vznikat, bylo to místo, kde jsem se těšila z růží a jejich vůní v rámci svého koníčku. Prvotním záměrem nebylo otevřít zahradu pro veřejnost. Když ale růží přibývalo, každé léto byly zaplavené květy, tak jsem měla pocit, že by bylo krásné se o jejich nádheru podělit i s ostatními. K realizaci této myšlenky mě také popostrkovali můj muž David a kamarádka Kačka Černá. To byl okamžik, kdy jsem do plánování zahrady vložila i vědomý záměr, aby to bylo místo pro zastavení se, odpočinek, zklidnění, všímavost k přírodě a také propojení se sebou samým.
Na svém webu píšete, že Vás staré růže přitahovaly už dávno předtím, než vznikla zahrada na Žítkové. Pamatujete si ještě, čím Vás vzaly za srdce?
Byla to jejich překrásná vůně a také to, že přinášejí cosi hlubokého a dávného. Když jsem dostávala krásné kytice z květinářství, tak jsem měla pocit, že těm růžím chybí živost, jiskra a také vůně. Je to už skoro dvacet let, kdy jsem v časopise našla článek o velmi vonných olejodárných růžích. Patří mezi ně právě historické růže damašské, stolisté a bílé. A to byl okamžik, kdy to všechno začalo. Dodnes si pamatuju ten pocit, který jsem měla při čtení článku. Bylo to jakési vnitřní chvění a velká touha objevovat. Byla to doba, kdy ještě těmto růžím nebyla věnována taková pozornost jako dnes. Když se ale pro něco nadchnete, tak pátráte jako detektiv. Sazenice růží jsem sehnala v růžové školce manželů Pelcových. Dnes jsou z nich velké keře, které se každý rok obalí záplavou voňavých květů.
Vystudovala jste biochemii, nejste tedy profesionální zahradnice. Jak jste se vše kolem růží naučila, aby u Vás prospívaly? A co vlastně péče o takovou zahradu obnáší?
Je to velká cesta učení se, hledání a hlavně praxe. Hledám informace v českých i zahraničních zdrojích, které jsou velmi bohaté. Úspěch v pěstování začíná už výběrem odrůdy. Tomu věnuji vždy velkou pozornost. Růže pak přináší více radosti než starostí.
Péče o zahradu je hlavně o velké lásce a nadšení, o propojení se zahradou. Na jaře, když kvete zlatý déšť, je čas na hlavní řez. Pak trpělivě vyčkávám na první poupata a sleduji zdravotní stav růží. Je to doba, kdy připravuji bylinné zákvasy a růže hnojím. V červnu přichází odměna v podobě rozkvetlé zahrady. Aby růže znovu vykvetly, je potřeba udělat další řez. Některé pak kvetou až do prvních mrazů. Od podzimu do jara se pak věnuji plánování a novým výsadbám.
Říká se, že když člověk na květiny mluví nebo jim třeba zpívá, daří se jim lépe. Může na tom být něco pravdy?
Myslím si, že určitě ano. Když vysazuju nové růže, vždy je v zahradě přivítám a popřeju jim, aby se jim u nás dařilo. Taky je pak chválím a obdivuji, když kvetou. Ptám se jich, co by jim pomohlo, když je něco trápí. Když jim věnuju pozornost a péči, mám pocit, že se to do nich otiskne.
Vaše rodina je nyní už sedmičlenná, potřebovali jste větší bydlení, a tak jste se loni po 12 letech na Žítkové přestěhovali do Javorníku poblíž Velké nad Veličkou. Co to znamená pro Vaši Stolístkovou zahradu?
Byl to velký krok, který však nepřinesl úplné rozloučení se zahradou. V letošním roce ještě zahradu opečovávám a v menší míře bude otevřená i pro prohlídky. Když něco končí, tak i něco nového začíná. A tak mě růže provázejí i v Javorníku, kde vzniká moje nové růžové království.
Kolik druhů růží je nyní v zahradě na Žítkové a jaké máte plány v nové zahradě v Javorníku? Budou se tyto dvě zahrady v něčem zásadním lišit?
Žítkovskou zahradu zdobí asi 150 odrůd růží, najdete zde růže botanické, historické i moderní odrůdy. Samotnou mě překvapilo, že v zahradě roste asi 450 keřů.
Novou zahradu už plánuji se záměrem vytvořit prostor pro setkávání a sdílení. V tom je asi zásadní rozdíl oproti mé první zahradě na Žítkové. Podařilo se mi také sehnat velmi zajímavé sbírkové růže. Těšit se můžete na růži s velkými žlutými šípky, s listy vonícími po jablíčkách i s obrovskými červenými ostny. Do návrhu zahrady vkládám poselství a symboliku růže a také moji vášeň pro vůně růží. V tom si budou obě zahrady podobné. Už se těším, až se naše nové místo naplní překrásnými vůněmi růží.
Letos už je možné navštívit obě zahrady? Kde můžou zájemci najít informace o prohlídkách?
V letošním roce bude zatím možné navštívit jen zahradu na Žítkové. Zahradu v Javorníku teprve tvořím. I když už tu máme vysazenou asi stovku růží, tak hlavní výsadby nás teprve na podzim čekají. Růže mají sice velké roční přírůstky, ale i tak potřebují nějaký čas, aby dosáhly své velikosti.
Informace o prohlídkách na Žítkové budeme vkládat na naše webové stránky www.stolistka.webnode.cz a na facebookovou stránku Stolístková zahrada. Akce bývají zveřejněné i na portále Kudy z nudy. V letošním roce budou termíny více roztroušené, proto prosím hosty o sledování termínů.
Kdy je pro návštěvníky ideální zavítat na prohlídku růžové zahrady, ať už na Žítkové či v Javorníku?
O červnu se říká, že je měsícem růží. A to je nejlepší čas vychutnat si zahradu v plné kráse. Je to příležitost přivonět k růžím, které kvetou jen jednou do roka. Ráda říkám, že červnová zahrada je jako modelka, která vyrazí na molo a předvádí svou krásu. Během prázdnin se zahrada proměňuje v elegantní dámu, která vás sice nezaplaví množstvím květů, ale zato vás oslní svou zralou krásou. Můžete si více všímat detailů každého květu, uspořádání korunních plátků i teplých barev.
Když k Vám přijdou lidé na prohlídku, vstupují zároveň tak trochu do Vašeho domova. Člověk tak neotevírá jen branku do zahrady, ale trochu i do svého soukromého světa. Co to s sebou přináší?
I to bylo jedno z velkých témat, o kterém jsme doma mluvili, a byly tam i obavy z toho, jaké to vlastně bude, když takto otevřeme kus svého soukromí. Měli jsme ale velké štěstí, že si zahrada přitáhla „ty správné“ lidi. Přináší to krásná setkání, která jsou srdečná, přátelská a často také velmi otevřená. Říká se, že sdílená radost se násobí, a to se v zahradě jen potvrdilo.
Pracujete také se symbolikou růže a jejím poselstvím pro náš emoční či psychický svět. Přiblížila byste souvislosti, které v této oblasti vnímáte?
Růže je známý symbol lásky, krásy a vášně. Vnímám ji ale i jako průvodkyni jednotlivými etapami našeho života. Každá část rostliny nese určitou zprávu. Když sadím růži a dotýkám se jejích kořenů, vede mě to k pocitu ukotvení se, k důležitosti poznávání sebe samotného. Když se raduji z vůně a barev květů, je to, jako bych potkala člověka, který miluje to, co dělá, a jeho květ je darem pro okolí. Když se o růži zraním, připomene mi to její hranice. A když na podzim sbírám šípky plné semínek, je v nich ukryté celé uplynulé léto. Dny, kdy svítilo sluníčko i kdy přišly bouřky.
Pracuji však i se symbolikou růže nazývanou Rosa mystica, která je analogií života člověka. Růže je průvodkyní k hlubšímu spojení se svou přirozeností, nalezení svého potenciálu a odvaze rozkvést. Celý keř růže nese svá poselství – kořeny jsou symbolem uzemnění a sebepoznávání, květ představuje to, čím každý člověk obohacuje svět, ostny vymezují hranice a šípky nám připomínají cenné životní zkušenosti.
Kromě toho, že růže pěstujete, vyrábíte z nich i rozličné výrobky. Některé možná leckoho překvapí. Pověděla byste o tom našim čtenářům více?
Růže je nejen krásná ve váze, ale i chutná na talíři. To bývá často momentem překvapení. Netradičním zážitkem je ochutnávka džemu z růžových okvětních plátků, čokolády s vůní růží nebo voňavých lívanečků s okvětními plátky. Skvělým osvěžením je i voda ochucená růžovým hydrolátem, který dokáže zchladit v parném létě. S růží se dá čarovat na mnoho způsobů a určitě to stojí za vyzkoušení.
Součástí Vaší nabídky je také program Zahrada tónů a růží, kde se propojuje aromaterapie se zvuky léčivých nástrojů. Jak takové setkání probíhá?
Je to program, který jsme vytvořili s mým mužem Davidem, který hudbou provází putování zahradou. Říká se, že už samotná přítomnost růže je léčivá a hudba nás vede o kus blíž sobě. Záměrem tohoto programu je čas pro relaxaci i poznávání. Procházíme zahradou, vyprávíme si o růži z mnoha různých pohledů, užíváme si barvy i vůně a jsou tu chvíle zastavení, kdy se ponoříme do příjemných tónů. Na závěr pak přichází větší prostor pro hudební lázeň doprovázenou vůněmi růžových olejů. Můžete vnímat, jak na vás vůně působí, kam v těle putuje a jaké pocity přináší. Každému přináší trochu jiný zážitek. A hudba ten prožitek ještě prohlubuje. Někdo prožívá radost, někomu přijde zajímavý vhled nebo uvědomění a někdo si potřebuje poplakat.
Manžel David Vás v realizaci Vašeho snu o vytvoření Stolístkové zahrady vždy podporoval a podporuje. Jak jsou tímto specifickým „koníčkem“ ovlivněny Vaše děti? Baví je pomáhat s péčí o růže? Chtělo by některé z nich být zahradníkem či floristkou?
David je takový můj motor, který mě pohání vpřed a díky němu pak udělám tři kroky místo jednoho. Jsem mu za to velmi vděčná, bez jeho velkorysé podpory by zahrada nevznikla. A naše děti mají zahradu moc rády. Mám v nich často šikovné pomocníky. Baví je hrát si na kadeřnice, když na jaře stříháme levandule. Mezi trny se však raději moc nepouští. Když ale zahrada rozkvete, tak mi chystají kytičky do vázy nebo se pustí do přípravy pískových dortů zdobených růžemi a občas mě mile překvapí mandala z květů vyskládaná třeba na pařezu. Mají rády i příběhy některých růží. Samotné otevření zahrady jim přineslo zajímavé oživení společenského života. A jestli se některé dá na zahradnickou dráhu, to nevím. Zatím si plánují koňské farmy a jezdectví, tak uvidíme.
Jaká první asociace Vás napadne, když se zeptám na rozdíl mezi řezanou růží koupenou v květinářství, nejspíše přivezenou přes pěkný kus světa, a růží, která roste ve Vaší zahradě a třeba si ji pro radost ustřihnete do vázy? K čemu byste ten rozdíl přirovnala?
Myslím si, že velkým rozdílem je vztah ke květině i tlak na výkon. Když se růže pěstují pro květinářství, musí splňovat vysoké požadavky na kvalitu a trvanlivost. Je potřeba jich produkovat obrovské množství. U nás v zahradě je pěstujeme pro radost. A možná pak i tato uvolněnost z květiny vyzařuje.
To je krásné zakončení našeho povídání a možná i inspirace k zamyšlení pro čtenáře – jaké místo má v našem životě radost a jak o tento pocit můžeme pečovat. Děkuji za milé setkání a přeji Vám i Vaší rodině, do které patří i všechny ty růžové krasavice, naplněné dny. Ať v novém domově vzkvétají nejen růže, ale i vše, co pro Vás symbolizují.
Milí čtenáři, jestli chcete ještě letos navštívit Stolístkovou zahradu, je nejvyšší čas začít plánovat cestu do Bílých Karpat! Přibližně od 14. června totiž nastává období, kdy vás růže přivítají v největším rozpuku. A okolní příroda rozhodně v tomto období také stojí za poznání.
Pokud byste chtěli podpořit Stolístkovou zahradu Ludmily Prachařové a vše, co lidem přinášejí růže, o které s láskou pečuje, můžete zaslat svůj příspěvek na tento účet: 2500076297/2010.
Rozhovor s paní Ludmilou Prachařovou vedla za Nadační Fond Společně Dál Hana Dobiášová.